Velikonoční úplněk

Velikonoční úplněk osvěcuje hrozivě vyrostlý kolektivní i osobní Stín, aby byl zvědoměn a přijat jako naše součást. To umožní uvolnění jeho tvořivého potenciálu a rozloučení se se vším, co ztratilo životadárnost. Vědomé zacházení s lunární jsoucností pomůže nenechat se jí pohltit, ale neztratit spojení s vlastní hloubkou. Skrze lunu tvoříme klidovou zónu uprostřed pozemského chaosu, tlaku a matoucích dezinformací. Prohlubujeme se dovnitř sebe sama do kontaktu se svým vyživujícím nevědomím a rozšiřujeme si vědomí. Místo ustrašeného spravování potrhané energetické sítě tkáme s plnou pozorností a vědomím tvůrce novou a funkční. Jí osvětlujeme nastalou tmu jako úplněk Velikonoční noc. V úplném světle úplné luny ukazujeme, kým jsme.

S každým úplňkem se ocitáme v dechové zádrži mezi nádechem a výdechem. Ticho zádrže je momentem, z něhož lze spolutvořit a podpořit probíhající planetární změnu, která proběhne s námi nebo bez nás. Propojením s lunární energií se otevíráme opomíjené měkké síle ženských živlů, Vodě a Zemi. Spojujeme se se svou vnitřní ženou i vnitřní matkou, kterým dáváme prostor k autentickému sebevyjádření a sebepéči (i v mužském těle). Tím vytváříme intimní, drahocenné a záměrné pouto s tím, co je v našem životě důležité.

S úplňkem jsme na vrcholné vlně vodního živlu. Snáze než jindy plyneme, tekutíme a šťavnatíme, noříme se do (své) hlubiny, přijímáme a dojímáme se, uvolňujeme se a regenerujeme, v úžasu nasloucháme nově objeveným vnitřním rytmům. V sobě i v jarní přírodě se spojujeme s živou vodou, dokud s námi je. Až s námi a v nás nebude, nebudeme ani my.Ladíme se na paměť a poselství vody, která nás přivádí do kontaktu s nevědomím. Rozvolňuje ztuhlé struktury našich těl i nežitých potlačených emocí. Učí nás ztekutět i zprůzračnět tak, jak to umějí řeky, jezera, moře a oceány. Velikonočně obnovujeme prvotní proud života v nás a jarně rozhýbáváme vše dosud nepřijaté: zmrzlé, rigidní a bolavě vyňaté z naší celistvosti.

Darem vnitřního ženství je cyklické spojení s tělem svým i zemským, s vnitřní i vnější vodou a spojení s lunou/lůnem, zdrojem energie, sebeléčivé síly, tvořivosti a intuice. Jsme zrozeni z vody v lůně a cyklicky znovuzrozováni z vody v zemi. Respekt k vodě, její kvalitě a obnově je nutností k zachování života.

S žitou Lunou se můžeme oddat snění, imaginaci, navázat hlubší kontakt se svými autentickými záměry a svobodně je dál tvořit z plně prožívané současnosti s přesahem konvenčního myšlení, chování a konání. Necháváme se dotýkat a vést jemnou měsíční energií do dávno zapomenuté přirozenosti přílivu a odlivu v nás, do pokorného odevzdávání se Vodě a Zemi.

Autor: Katka Lenka Lorencová
Fhoto: Elena Vizerskaya,
(publikováno s laskavým svolením autora)